COME AS YOU ARE

Ou, 1:11 ráno, jak magickej čas.. Snad abych si něco přála?! Přála bych si vidět Nirvanu live. (to stopro klapne, haha)

Až teď (hanba mi) jsem viděla Montage Of Heck. Za mě super. Kurt byl génius, to je bez debat. A ať si řiká kdo chce co chce, nemyslim si, že by ho Courtney vysávala stejně, jako Yoko vysávala Johna. (A nemyslim tim felaci, proboha!!!)

Když už sem u Nirvany, nesere mě, že Justin Bieber nosí mikinu Nirvana, ale sere mě, že hned dva dny na to musí mít na sobě mikinu Nirvana i Johny mačeta. Velice originální. Začínám se modlit, aby příště Bieber přišel se slepicí na hlavě, páč to by pak na tuty chodil se slepicí na hlavě i mačeta a dost možná by tim do kapsy strčil i chudáka Žita, kterej nosí kohouta jen v podpaží. A drůbež by získala svý pevný postavení v poli šoubizu. Hahááá. Ne, to už zas kecám trochu nesmysly a odbočuju. Jen sem tim chtěla říct, že hadry ti můžou pomoct, ale génia z tebe neudělaj. Kurt nosil rozervanej svetr...co k tomu říct víc.

(A pro rejpaly - jo, vim, že teď je děsně cool i rozjebanej svetr a nosí ho třeba Káně. Ale v devadesátym to bylo všechno trochu jinde)

A když sem teď blogerka, musim sem narvat i ňákej beauty žvást, což využiju. Ráda bych tu rozjela takovou menší osvětu. Protože jestli mi ještě ňáká pizda řekne: "Jéééé, ty máš krátký vlasyyy, to je supeeer, s tim učitě neni žádná práceee", tak normálně tasim z kabelky mašinku a přelísknu jí hlavu, ať ví, jak se věci maj.

Maj se tak, že pokud máte vlasy delší než cenťák a kratší než 10 cm, tak je to učiněný peklo. Vstanu, všecko přeležený, vypadám jako dement. Takže umejt, vyfénovat. Cvičim, stačí se mírně zapotit (ok, nebudu machrovat s cvičením, stačí dobíhat tram) a vlasy opět trčí, jak když jdu z poga na koncertě Visáčů. Tady už bohužel většinou neni možnost mytí a fénování, takže vypadám jak dement i po zbytek dne.. A tak je to ve většině situací. Řešení je jediný a velmi prostý - tuna stylingu. Vosk nepoužívám, nemusim vypadat jak mašťák hned ráno. Takže teda ráno vstanu, umyju vlasy, dám si tužidlo, vyfoukám a zlakuju absolutně na beton. A odysea pokračuje - vylezu ven, cestou na mhd zmoknu, všechen styling se mi v těch kraťoučkejch vlasech rozmočí a následně zatvrdne opět do betonu, ale tentokrát v ne uplně požadovanym tvaru. Čili vypadám opět jako dement. 

Co z toho plyne? S krátkejma vlasama je to fakt očistec a navíc většinu času vypadám jako dement.  (a to ještě teď pomíjim to peklo s hledáním schopný kadeřnice a anabázi s odbarvováním - o tom zas příště)

Nabízí se otázka, proč ta blbka teda nosí krátký vlasy???!!?? A odpověď je easy - protože to ke mně patří. Měla sem i dlouhý, ale stojí to za hovno. Vypadám jak Mona Lisa. Už jako malá sem nosila krátký vlasy a všichni mámě řikali: "ježiš vy máte ale hezkýho chlapečka!" A vystřídala sem milion účesů, ale krátkej rošťák, to sem já. Sem zběsilá a sem dement, takže ve finále vlastně nevadí, že tak vypadám, je to skoro žádoucí. Come as you are! 

Ale na něco si postěžovat musim, no ne? Dyť sme v Čechách:)

MUJ PLÁN JE NEMÍT PLÁN

To naprosto souhlasí, plán rozhodně nemam a vlastně sem ho ani nikdy neměla.  Jo, mam už na to věk, všechno by mělo mít svuj řád, všechno by mělo nalajnovaný, všechno by mělo směřovat k ňákýmu cíli. Třeba moje ségra bez přesnýho plánu nemůže žít. Já na to ale asi seru (jo a asi bych taky neměla mluvit tak sprostě - sem přece holka a na spisovnou mluvu už mam taky věk).

V plánu nemam ani zabřednout tu do nějakej plitkejch filozofickejch žvástů ,takže k věci. Musim říct, že jsem právě viděla jakousi reportáž z udílení cen pro nejlepší blogery roku, blog awards nebo tak něco. A jako čumim. Čumim, jaký lidi dokážou oslovit dav. Neřikám, že všichni z těch blogerů na mě působili debilně nebo loutkovsky, ale dost z nich jo. A taky mě uchvátilo, jak tisíce (nejspíš) mladejch holek nadšeně hltaj kdejaký hovno, který vypustí zmalovaná bezduchá pipina, která furt dokola ukazuje, čim si přilepuje umělý řasy. Tim vůbec nekritizuju beauty blogy nebo zálibu v kosmetice jako takovou. I já samozřejmě se zájmem pátrám, který korektory mi líp schovaj fresh beďar a který mejkapy zamaskujou olympijský kruhy pod očima z šampionátu na baru z předešlý noci. A jako každá (nebo většina holek) ráno strávim hodinu u zrcadla a snažim se, aby nikdo nepoznal, jak hnusná ve skutečnosti jsem.

No nebojte, už se dostávám k jádru pudla. A to, že z ničeho nic, díky tý reportáži o blogerech, nastal zlom v mym životě. Mam totiž plán. Ovládla mě nezkrotná chuť bejt taky blogerka. Za prvý, kdo dneska nemá blog, jako by ani nebyl. Za druhý, v pubertě sem si psávala deníček a bavilo mě to, tak tohle je takovej deníček 2.0. Za třetí jsem samozřejmě přesvědčená, že půlka našeho národa nemůže žít bez mejch tipů, fíglů a revolučních myšlenek. Yes, je ze mě blogerka, teď si všichni sednete na prdel.